Poddruhy

1. Pica pica mauritanica

Žije v severozápadní Africe (Maroko, Alžírsko, Tunis). Je nejmenší (délka křídla: 152-172 mm) a nejtmavší ze všech subspecií. Vrchní část těla se jí leskne zeleně a purpurově, kostřec má vždy černý. Za okem má vytvořenu malou, výrazně kobaltově modře zbarvenou nažinu.

2. Pica pica melanotos

Obývá Pyrenejský poloostrov. Má takřka vždy černý kostřec, je výrazně menší než nominotypická rasa (délka křídla: 181-197 mm), avšak od galliae se liší jen nepatrně.

3. Pica pica pica

Nominotypický poddruh osidlující Britské ostrovy, jih Skandinávie, severní a střední Evropu, Balkánský poloostrov, Turecko, Kypr a Blízký východ. Vrchní část kostřece má špinavě bílou nebo šedou. Délka křídla: 175-204 mm.

4. Pica pica galliae

Vyskytuje se v Porýní, Belgii, Francii, Švýcarsku, Itálii, Dalmácii a Řecku. Je velmi podobná předchozí, jen nepatrně menší, s nižším podílem bílé barvy v kostřeci.

5. Pica pica fennorum

Žije v severovýchodní Skandinávii, Finsku, Pobaltí a na severu evropské části Ruska. Má delší křídla než nominotypická subspecie (samci: 190-221 mm) a světle šedý kostřec.

6. Pica pica bactriana

Obývá rozsáhlé území východu evropské části Ruska, západní Sibiře, Ukrajiny, Kavkazu a střední Asie až po západní část Tibetu. Oproti poddruhu fennorum má více bílého zbarvení v křídlech a letky se spíše zeleným než modrým leskem.

7. Pica pica asirensis

Její výskyt je ohraničen na pohoří Asír na jihozápadu Saudské Arábie. Jedná se o nejizolovanější populaci strak. Má dlouhá křídla (225 mm) a relativně krátký ocas. Je velmi tmavá, s malým rozsahem bílé barvy.

8. Pica pica hemileucoptera

Osidluje západní a střední Sibiř po sever Mongolska. Je o něco větší než bactriana, od které se odlišuje ještě větším rozsahem bílé barvy v ručních letkách a více zeleným leskem.

9. Pica pica bottanensis

Žije v horách střední Číny, západně od východních Himalájí a jihovýchodního Tibetu. Výrazně se odlišuje od všech ostatních poddruhů: je největší, s dlouhými křídly (244-265 mm) a velmi krátkým ocasem.

10. Pica pica sericea

Obývá rozlehlou oblast jihovýchodní Palearktidy (Poamuří, Ussurijsko, Čínu, Koreu, severovýchodní Barmu). Podobá se nominotypické subspecii, má ale relativně kratší ocas. Dvě dříve popsané rasy P. p. janowski a P. p. anderssoni jsou nyní považovány za příslušníky tohoto poddruhu. Dle rozborů mitochondriální DNA je sericea považována za výchozí skupinu pro fylogenezi všech dalších subspecií.

11. Pica pica leucoptera

Je rozšířena v Zabajkalí, středním a východním Mongolsku. Je o něco větší než hemileucoptera, s více bíle zbarvenými křídly.

12. Pica pica camtschatica

Přestože je tento poddruh v severovýchodní Sibiři geograficky izolován, představuje poslední (extrémní) článek klinální variability druhu probíhající ze západu na východ: má nejzelenější lesk v křídlech a ocasu a nejrozsáhlejší bílé partie v křídlech.

Jednotlivé poddruhy jsou si velmi podobné, jejich variabilita je klinální. Tělesné rozměry subspecií žijících v Evropě a v Africe se postupně zmenšují od severovýchodu k jihozápadu (Pica pica fennorum => Pica pica mauritanica), ve stejném směru také tmavne jejich opeření (především kostřece).

Druhý výrazný gradient znaků je vytvořen mezi populacemi obývajícími severovýchod Evropy (P. p. fennorum) a východ Asie (P. p. camtschatica): postupně se u nich v letkách zvětšuje rozsah bílé barvy, modrý lesk černého peří se mění na zelený a jejich tělesné rozměry vzrůstají.

<Home>

Straka_pastel
Stračí stránky
Areal

Úvod

Hnízdní rozšíření

Poddruhy

Výskyt v ČR

Vývoj početnosti

Synantropizace

Teritorium

Stavba hnízda

Snůška a inkubace vajec

Péče o mláďata

Vylétnutí a disperze mláďat

Potrava

Ochrana