8. 10. 2025 / 19 hodin / přednáškový sál / vstupné 100 Kč
uvádíme v rámci cyklu Filmové večery v muzeu
Itálie, Švýcarsko, Francie, Německo, 2018 / drama / režie: Alice Rohrwacher / 125 minut
synopse
Lazzaro je mladík tak dobrosrdečný a upřímný, až se některým lidem zdá hloupý. Žije v odlehlé části Itálie v izolované komunitě rolníků, kteří už před desítkami let ztratili kontakt se zbytkem světa a bez nároku na mzdu, vzdělání nebo slušné životní podmínky tvrdě pracují pro svou vychytralou paní. Bez možnosti srovnání však žijí svým způsobem šťastně. Když skupinu zotročených venkovanů shodou náhod objeví policie, rolníci zjišťují, v jaké lži léta žili a s vidinou splněných snů se vydávají do města. Zatímco ostatní prožívají tvrdý střet s novou realitou, Lazzaro zůstává i uprostřed moderního světa až dojemně bezelstný a přirozený a působí jako střípek ztracené minulosti. Magický film Alice Rohrwacherové skládá působivou poctu klasické kinematografii, z festivalu v Cannes si odvezl Cenu za nejlepší scénář.
proč tento film
„Už si ani nepamatuju, kdy mě naposledy nějaký film takhle vtáhl, oslovil a doslova zmrazil. Kdy jsem prožila takový ten moment, jak od prvního záběru přestanete vnímat, kdo jste, kde jste a co děláte, a jen se rozpustíte v tom, co se odehrává před vámi. Nevím, jak to máte vy, ale pro mě je tohle vždycky signál, že se dívám na něco dokonalého. Na dílo někoho, kdo ví, co chce říct, ví jak a celé to pevně drží v rukách. Abych byla upřímná, většinou něco takového prožívám jen u starších klasických filmů, které už jsou ovšem prověřené desítkami let a miliony očí. Když se mi něco takového stane u filmu současného, považuju to za malý zázrak. A přesně to pro mě Šťastný Lazzaro je: malý zázrak.“
Radka Urbancová, Aerofilms
režisérka o filmu
„Šťastný Lazzaro je příběh nižší posvátnosti bez zázraků, nadpřirozených sil nebo speciálních efektů. Jde o posvátnost života bez předsudků, o posvátnost prosté důvěry v lidské bytosti. Protože byla možná i jiná cesta, cesta dobroty, kterou sice lidé vždy ignorovali, ale která se znovu a znovu objevuje, aby je znejišťovala. Jako něco, co mohlo být, ale co jsme nikdy nechtěli.“
